Název

NZ - Mt. Manganui (Tauranga), Paeora night, Karangahake George 21-22.3.2015

Popis

Cestou přes pobřeží severního ostrova jsme se dopracovali k městu Tauranga, které, jak jsem podle toho, že v nich jsou jen samé předražené kempy, jsme usoudili, bude asi jiná kapacita. A taky že byla. Město bylo obrovské, s velkým přístavem pro nákladní lodě.
V centru jsme navštívili muzeum, ve kterém zrovna byla výstava fotografií „Wild Live“(mimochodem i jedna fotka od českého fotografa). Dále nutná knihovna a rychle pryč z města, na trek, který byl na samém konci města, jako takový výběžek s velkou horou. Nějak naivně jsme si mysleli, že když je to daleko od města, bude tam klídek. Ale bylo tomu přesně naopak. Po cestě asi deset kruhových objezdů, malé, větší a velké hotelové rezorty, plno lidí, hlavní ulice nazvaná jako „shopping street“ nás dostala nejvíc. Nicméně byla tam velice pěkná pláž, vyhlídka na protilehlý ostrůvek a ve vzduchu se vznášel odér ze smažených pochoutek. My jsme tam ale jeli jen na trek. Tak se vyrazilo na kopec, samozřejmě tou nejstrmější cestou, kterou to šlo, jelikož po té nechodili neukáznění turisti (hlavně Asiati, kteří si stále a nikde neuvědomují, že na NZ se chodí a jezdí VLEVO). Na Mount Manganui, která je mimochodem vyhaslá sopka, byl krásný výhled na okolní město a širé moře. Bylo tam tak větrno, že to bylo ideálním místem pro paraglaidisty, kteří z vrcholu skákali každou chvilku. Přistávali dole na pláží pěkně do písku.
Nocležní zastávkou se nám stala vesnička Paeora, nejznámější jen tím, že se podle ní jmenuje, NZ velmi oblíbená, citronová limonáda, zvaná jako LnP (Lemon and Paeroa), a to proto, že voda pochází z těchto míst. Nicméně na obalu je psáno Auckland, tak těžko říct. Každopádně vesnice je na to evidentně pyšná, jelikož ve městě zmínku na tuto LnP vidíte na každém kroku.
Jednoho pěkného rána jsme si z Paeroa vyrazili do jedné staré části bývalé zlatokopecké oblasti, kde jsme dali hned několik treků, jelikož jsme tam strávili celý den. Nejzajímavější byl průchod starýma zlatokopeckýma tunelama, jeden z nich dokonce nebyl vůbec osvětlený a docela fakt strašidelný. Vedli tama dokonce ještě staré koleje. Na horních stěnách jsme zpozorovali malé světýlka, mysleli jsme, že nějaké světlušky. Byli to ale GLOW WORMS – zářící červíci, kteří měli průhledné tělíčko a na jednom konci jejich tělíčka měli malé modro bílé světýlko. Posledním trekem, byl samý vrchol tohoto místa, kde jsme vydechli, ulovili kešku a vrátili se zpět.

Kategorie a štítky

Nastavení